S Jiřím N.
1. Srážka dvou tramvají je poměrně raritní záležitost. Obzvlášť když jedna nedobrzdí druhou. Dojíždíme jako druhý vůz. Posádka z Pražského Hradu naložila těhotnou maminku a nám vedou do vozu dva muže (60), kteří vsedě narazili při nárazu krky do madla před sebou.
2. Elektrikáři (35) ve výkopu sjel tzv. kobercák z kabelu a řízl jej do nohy.
„Zrovna dneska jsem si nevzal pracovní boty!“ hořekuje a ukazuje kecku s čerstvou jizvou jak od skalpelu. Je zdravý. Léčí se jen s depresí a úzkostí.
3. Staří manželé (80). Paní volá na muže, že ji napadá. Na místě již policie. Napadená jedná teatrálně, povykuje, ukazuje modřiny. Je z ní cítit alkohol.
„Co ty boty?!“ šlehne pohledem po mých fasovaných bagančatech, ve kterých vstupuji k jejímu partnerovi do pokoje. Muž leží v posteli jak dědeček hříbeček, poslušně se podrobí všemu, co se po něm chce. S nulovým výsledkem dýchne do alkotesteru. Popírá, že by manželku napadal.
Jeho paní má s dechovou zkouškou problém. Vzpomněla si, že je astmatička. Při výdechu se kroutí do podřepu, jako by měla omdlít. Zároveň se ukazuje, že je nedoslýchavá. Obtížně rozumí především slovům alkohol a pivo. Přesto se nakonec policistům podaří provést dechovou zkoušku – 2,2 ‰ alkoholu. Kdo by to byl řekl do staré dámy. V systému dvacet podobných výjezdů k této osobě.
4. Na nádraží při vystupování z vlaku neunesou pána s Alzheimerem (65) nohy. Pracovník dráhy nás bere na nástupiště obstarožním dřevěným výtahem osvětleným spoře jedinou žárovkou. Do výtahu by se snad vešla celá vejtřaska. Užívám si to.
Pán se již cítí lépe, a tak se s partnerkou rozhodnou pokračovat k domovu bez naší pomoci.
5. Táta vyzvedl syna u exmanželky a vyjeli si do vojenského muzea. Cestou zpět usnul za volantem a auto šlo přes střechu. Dovoláváme si druhý vůz pro tátu a kluka bereme do vozu. Ptám se po tom, co se přihodilo, ale neví.
„Hrál jsem si v mobilu,“ vysvětluje.
Jako druhý vůz přijíždí hradová posádka. Smějeme se jim, že to mají za tu ranní tramvaj.
Comments