S Josefem T.
1. Vydáváme se na adresu za kýmsi, kdo se má jmenovat Aslikovid. Má se nacházet v 1. patře. Ukazuje se, že Paul Bucktale Ketlhem Astley Corebet bydlí v patře pátém. Je mu sotva pět měsíců a já jej obdivuji, že už unese tak dlouhé jméno.
2. Paní (65) si prvně obarvila vlasy a otekla.
3. Slovenský pán (80) s britským pasem. Má teplotu. I přes starou košili a nebezpečně krátké trenky se starci nedá upřít nonšalance anglických lordů.
4. Muž (40) v kolejišti pár metrů před vlakovou zastávkou. Leží s hlavou těsně u koleje divně pokřivený do písmene s. S jako smrt. Noční tma jakoby vtékala velikou ranou nad uchem, zatímco se krev vsakuje do hrubého štěrku tratě. Dýchá, překvapuje mě, když se nad ním skloním. Vdechy nadzvedávají prázdný sáček stomie vedle široké jizvy na břiše. Je cítit alkohol. Dovoláváme lékaře, transport s veškerým nářadím do auta, avízo, převoz.
Leží v prstenci tomografu. Rentgenové paprsky s chladnou nestoudností vykrádají tajemství lebky. Traumatolog, lékařský tým z ARO, tým urgentních sester, všichni v nábožném tichu sledují monitor CT. Jeden obrázek za druhým jak plátky mortadely.
Muž je ze Slovenska. V jeho malém batohu byl nalezen zubní kartáček a množství soudních příkazů. Zranění není slučitelné se životem.
Comments