Dnešní parťák je nemluva. Je to mrzuté. Vyprávím FASCINUJÍCÍ zážitek a on kouká před sebe a vypadá, jakoby se mu na jazyku převaloval ocet. Ztrácím nit a vyprávění pointu. S nechutí drtím poslední slova, abych příběh co nejdříve uzavřel. Ještě párkrát se pokouším o hovor, ale nic z toho. Taky dobře, ticho léčí.
1. V dětském koutku obchodního domu dostává ukrajinský osmiletý chlapec úder do obličeje „míčem na sezení“. Pod okem má drobnou tržnou ranku. Veze se s maminkou do NSN na dětské.
Rozbitá tiskárna.
„Jedeme do Pentagonu“, oznamuje Vláďa přesun k sídelní budově. Tam marně hledáme správné dveře ke spojařům. Prolézáme všechny patra dvakrát a pak se necháme telefonicky navigovat. Kdo má tušit, že je nutno dotknouti se obrazovky u neoznačených dveří ve čtvrtém patře.
Spojař se šklebí. Vždyť je to přece úplně jasné.
2. Malé batolátko spadlo z plastové motorky, mělo se udeřit do hlavy a dle matky bylo v bezvědomí. Podle naší lékařky, která je již na místě, se pravděpodobně jen leklo. Na hlavě není ani začervenání. Jede na kontrolu do NSN.
V soustředění na malého pacienta mi brání sportovní outfit maminky. Má tak přiléhavé bílé šortky, že kdyby je neměla, mnoho by se nezměnilo.
3. Náš takříkajíc domácí domov důchodců. Pravdou ale je, že po covidové smršti sem jezdíme zřídka kdy.
Stařečka pálí při močení. Beru sedačku, ale Vláďa mě pokynem ruky zastavuje.
„Počkej,“ uryje. Pána již vezl. A opravdu. Za chvilinku nám ťape pacient s pečovatelkou v ústrety.
4. U Náměstí Republiky se má covidově dusit cizinec (40). Před domem postává hubený černovlasý muž v roušce a hned spouští anglicky. Vláďa jej zve do vozu a bere občanku. Ital. Italský občanský průkaz je dokonale originální. Parťák na mě kouká a ptá se, jestli umím anglicky. Zkouším zbytky své italštiny a mladému muži se rozsvítí oči. Po dušnosti ani náznak. Včera teploty, i dnes. Začalo jej pálit v krku. Lopotně vysvětluji, že má všechny důležité parametry zcela v pořádku a zklamávám ho informací, že jej nepovezeme. Kdyby trval na ošetření, odkazuji jej na pohotovost případně na nejbližší nemocnici. Kdyby se měl stav akutně zhoršit, má zavolat znovu. Poodchází od sanity a telefonuje. Asi přivolává taxi.
5. Pager nepříjemně vytrhuje ze spánku. Bod v mapě trčí někde v Žluťanech. Sotva na to přes ospalky vidím. Sám sebe překvapuji, jak to pěkně trefím.
Scházíme se na místě s hlídkou policie. Matka má starost o syna. Je to narkoman a má blouznit. Nepočkal na naší kavalérii. Nasadil si jakýsi střapec na hlavu, sděluje nešťastně postarší paní, a odešel. Vláďa se s policisty ještě ujišťují, jestli není sobě nebo okolí nebezpečný. Matka to rozhodně popírá. Vracíme se romantickou klikaticí kolem Vratnického pivovaru. Tedy bývalého Vratnického pivovaru.
Comments