S Radkem
Na základnu je dnes povolána posila. Jedná se o dva zdravotnické záchranáře bez řidičského oprávnění. Naše posádka byla rozdělena a budeme nováčkům dělat šoféry.
7.00 Klientka domova důchodců, o kterém jsem se v rámci tohoto blogu zmiňoval již mnohokrát. Ani tentokrát se nezdá, že by při pádu žena utrpěla závažné zranění. Trochu bolí to, trochu ono.
Ukrajinská sestřička se omlouvá – musí volat, i když jí to osobně vadí.
„Už jsem si zvykl,“ usmívám se.
Na traumatologii pacientku již nebolí nic.
8.50 Řítíme se až na druhou stranu města do centra reprodukční medicíny. Inženýrka laborantka prožívá zvláštní kolapsový stav. V anamnéze psychogenní epileptické stavy.
Nad nemocnou (35) se s ustaranými výrazy ve tváři sklání vedoucí lékařka, vrchní manažerka a sestřička. Jejich ženské linie v upnutých bělostných oblečcích by snad mohly jednoho svádět k nemravným představám. Zde však mezi složitými přístroji v úzkostlivě čistém prostředí reprodukční laboratoře se takové představy jeví jako obzvláště nevhodné, zastaralé a barbarské.
10.35 Pacient (75) praktického lékaře přichází s bolestí na hrudi. Sestřičce se nedaří zavést kanylu. Parťák se do toho vkládá a hned je hotovo. Sestřička jej chválí.
12.11 Pan Horvát (35) má zakázaný výskyt ve velkoměstě, neboť zde kradl. Je přistižen policisty v kavárně a zadržen. V cele Místního oddělení vyhrožuje sebevraždou.
Muž v dámském kožichu, se způsobně sevřenými koleny a pečlivě učesanou pěšinkou hledí rozzlobeně přes velké zlaté obroučky brýlí na nově příchozí.
„Jsem snad nějaká holywoodská hvězda nebo co, že se všichni tak staráte?!“ mávne uraženě ručkou. „Kdybyste raději honili zloděje!“ dodává rozčileně afektovaným hlasem.
Dnes se hodlá zabít. Zítra ovšem půjde na úřad práce, aby měl peníze na soud, ke kterému nás všechny požene.
13.10 Praktická lékařka vyjmenovává důvody, proč povezeme její pacientku (70) do nemocnice. Ta nevěřícně vrtí hlavou.
„Když chcete zůstat zdravá, nesmíte chodit k doktorovi,“ radím paní napříště. Paní doktorka nad mojí radou lomí rukama, ale ve tváři má úsměv.
14.40 Valíme na vzdálené sídliště, neboť na místě je cizinec, jemuž je špatně. Více není známo, neboť telefonát na dispečink byl zmatený. Ledva vjedeme mezi první betonové věžáky, dispečerka výjezd ruší. Pomalu se vlečeme zpět na stanoviště.
15.05 Než stihnu na stanovišti zaparkovat, opět jsme vysláni na stejné sídliště. Tentokrát zde má postarší muž (75) krvácet z nosu.
„Stříkalo to, nedalo se to zastavit,“ vysvětluje manželka nemocného a na důkaz svých slov ukazuje na několik nevelkých skvrnek na košili svého muže, který spokojeně září jako sluníčko. V sanitě si stěžuje především na obtíže s chůzí, které jej trápí od doby, kdy jej syn v Alpách posadil na sáňky, před něj usadil vnuka a postrčil je na sáňkařskou dráhu.
„Já mu říkal, že to nemůže dopadnout dobře,“ usmívá se spokojeně vypravěč. „Hned první zatáčku jsme projeli rovně a narazili do stromu, chachá!“ plácne se spokojeně do kolen. „Hlavou jsem byl zapíchlej do sněhu a vůbec jsem nemoh´ ven, chachá!“ raduje se. „Když jsem se pak vyhrabal zpátky na dráhu, srazili mě ohromný sáňky se sedmi pasažéry, chachá!, a zase jsem byl zapíchlej ve sněhu!“ ukončuje blaženě muž. Ani když vykládá o následcích úrazu (hydrocefalu atd.), nezapomíná korunovat svá sdělení kratičkými fanfárami smíchu.
16.10 V obchodním domě je postižen krvácením z nosu dvanáctiletý Korejec. Je zde sám bez rodičů, které o svých obtížích zpravuje během zásahu telefonicky. Obdivuji jeho věcný nečekaně dospělácký přístup.
17.10 TANR, oběšený. Vyjíždíme ze stanoviště s lékařským autem společně. Místem zásahu na okraji města je nechvalně známý panelák sloužící jako ubytovna pro sociálně slabé a nepřizpůsobivé.
Zatímco si partnerka osmatřicetiletého muže odskočila na chvíli k sousedům, ten se rozhodl využít její nepřítomnosti a oběsil se v bytě na kabelu. Nyní leží v chodbě domu. Mohutný policista provádí srdeční masáž a automatizovaný externí defibrilátor jej pobízí kovovým naléhavým hlasem k pokračování v činnosti. Přebíráme otěže. Paní doktorka jedná klidně a rozhodně, parťák zajišťuje žilní vstup a kolega Tomáš připravuje léky a prostředky k intubaci. Připravím plicní ventilátor a střídám policisty v masáži.
Krevní oběh se podaří obnovit a pacienta převážíme po avízu na ARO do nemocnice. Pacient se již v minulosti pokoušel oběsit opakovaně. V anamnéze abusus pervitinu, pobyt v psychiatrické léčebně.
„Kam se ten chlap vešel?“ žasnu, když se z oddělení vracíme k autu s nosítky úplně zavalenými nejrůznější technikou a materiálem.
Na konci směny se potkáme s posádkou posilového vozu. Kuba mi s úšklebkem sděluje, že opět navštívil známý česko-ukrajinský byt (noční XI/1 ). Tentokrát odvážel „tu mladou“ se 3,5 ‰ alkoholu v dechu.
P. S: Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Matouš 9,36
Pročetla jsem dneska celý blog a musím Vám poděkovat. Věděla jsem, že je to nevděčná práce, ale když čtu ty případy- máte můj obdiv. Nejen za trpělivost a péči o lidi, kteří si to nezaslouží, a práci v často nechutných a špinavých podmínkách ale hlavně za to, že na konci dokážete být tak laskavý a pozitivní. Věřím, že Vám s tím víra musí hodně pomáhat.
Děkuji, za Vaši práci.
Bůh Vám a Vaší práci žehnej.
Velmi čtivé.
Hezky píšeš Tome 👍🙂